Nevyhazujeme, co ještě může sloužit

Běžná rekonstrukce začíná tím, že se všechno vybourá a odveze. Je to rychlé a pohodlné. Spolu s odpadem ale často odjede i to nejcennější, co byt měl.

Proč se dívat dvakrát

Starší domy a byty byly stavěné z materiálů, které dnes už běžně nekoupíte. Masivní dřevo, litina, kámen, poctivě vyrobené kování. Mnoho z toho po letech vypadá unaveně, ale funguje dál. Stačí ho vyčistit, opravit nebo jen jinak zasadit do prostoru.

Co nejčastěji zachováváme

• Dřevěné podlahy a parkety, které se dají přebrousit.
• Kazetové a dvoukřídlé dveře, často i s původním kováním.
• Dřevěná okna, pokud je rám zdravý.
• Litinové radiátory a vany.
• Dlažbu na chodbách a v kuchyních starších domů.

Každý kus posuzujeme zvlášť. Co je poškozené tak, že by oprava stála víc než nová věc, nenecháváme jen ze zásady.

Úspora, která není vidět

Zachovat podlahu znamená nekupovat novou, neodvážet starou a neplatit práci navíc. Podobně je to s dveřmi a dalšími prvky. Úspora se pak projeví tam, kde je opravdu potřeba investovat. Obvykle v koupelně, kuchyni a rozvodech.

Byt, který si pamatuje

Původní prvky dávají prostoru charakter, který nová stavba nenabídne. Kupující to vnímají. Byt s opravenými parketami a starými dveřmi působí jinak než byt, kde je všechno ze stejného katalogu.

Proto se při každé proměně nejdřív ptáme, co v nemovitosti zůstane. A až potom, co je potřeba změnit.